V každé firmě se neustále vydělává a současně i utrácí. Je sem třeba investovat, musí se nakupovat součástky, suroviny, stroje a podobně, musí se platit za spotřebovávanou energii i za práci případných zaměstnanců, své si žádá stát i třeba zdravotní pojišťovny a kdo ví, kdo všechno ještě, a na to všechno se tu musí logicky vydělat. A vydělat se musí vlastně víc, než jsou takové provozní náklady, protože i podnikatel chce být z něčeho živ a musí se tak vytvořit i dostatečný zisk pro tohoto.
Jenže zatímco je to teoreticky zcela jasné, v praxi to nejednou nefunguje tak, jak by to fungovat mělo. V takovém podniku se mohou klidně snažit všichni sebevíc, a přesto se dost nevydělá. A je logické, že když výdaje převyšují příjmy, je firma zralá na zavření.
Ovšem nemělo by se rezignovat hned. Pokud je naděje, že po špatných časech bude zase dobře, je záhodno udržet takový podnik v chodu. Což ale samozřejmě bez peněz nejde, a scházejí-li tak tyto, musí se podnikatel poohlédnout po nějaké půjčce, s jejíž pomocí by dočasné těžkosti zvládnul.
Dotyčný si může zažádat třeba v bance. Ovšem má-li ekonomické těžkosti, riskuje, že mu právě zde vstříc nevyjdou. Že jeho žádost o podnikatelskou půjčku zamítnou s tím, že dotyčný není bonitní, tedy neskýtá dostatečné záruky, že všechno půjčené i s úroky splatí.
A tím, co pak spasí někoho podobného, je obvykle nebankovní hypotéka pro podnikatele. Ta se totiž získává o poznání snáze než bankovní půjčky, u té se často přimhouří oko nad nějakými těmi podnikatelovými nedostatky.
Nikdo se tu tak nemusí třeba panicky bát svých nízkých příjmů nebo nějakého záznamu ve svých registrech dlužníků. Protože to je tu druhořadé. Hlavní je tu to, aby měl žadatel z čeho splácet a aby se za onu hypotéku zaručil zástavou nemovitosti. A jak se jistě shodneme, na tom přece nic až tak složitého není.